Ukončiv „Jana Cimburu“ vzpomínám vděčně svých obětavých pomocníků. Především je to můj strýc Josef Baar, konsistorní rada, biskupský notář, děkan a farář v Putimi. Ten mě v r. 1886 s Janem Cimburou seznámil, po kolikeré prázdniny u sebe hostil, mezi putimské občany uvedl a na četné moje dotazy neomrzelo odpovídal. Knihy samé však se nedočkal. Nuže, těm dobrým lidem v Putimi ať je tato kniha památkou na něho i na mne. Dni mezi nimi ztrávené patří k nejradostnějším vzpomínkám mého života. Jim také za všecku jejich lásku a ochotu patři můj dík nejpřednější.
J. Š. Baar
* „Nebuď v životě jalovcem, ale plodným a štěpným stromem. Jednej vždycky právě a nemusíš se bát ani Boha ani krále – v tom je kořen našeho selského života i naší pýchy.“
* „K Pánu Bohu se denně modlívej, ženu miluj a děti dobře vychovávej, tatínkovi ve hrobě hanby nedělej.“